Zdeněk Nechanický
Ruské mincovnictví je pro sběratele svou starobylostí, rozsahem a zvláštnostmi mimořádně přitažlivé. První mince byly raženýma území Kyjevské Rusi koncem 10. století knížetem Vladimírem (980 - 1015). Byly to zlaté a stříbrné mince (zlatníky a srebreniky) byzantského typu se slovanskými nápisy a rurikovským trojzubcem. Byly vydávané především z politických a reprezentačních důvodů. Jsou velice vzácné a první exemplář byl objeven v roce 1792.
Éra politické roztříštěnosti pozdně středověkého Ruska na řadu knížectví a svobodných měst zanechala numismatikům velké množství drobných stříbrných a měděných mincí, z nichž mnohé dodnes nejsou identifikovány.
Rusko jako první na světě zavedlo do peněžní soustavy metrický systém, ve starší době používalo při ražbě mincí nezvyklou technologií ruční ražby (drátěné - "prvoločnyje" mince), za tatarské nadvlády byly vydávány děngy s tatarsko - ruskými nápisy, vysoké nominály nahrazovaly jefimky (kontramarkové evropské tolary), byly raženy červonce (dukátové ražby používané jako vyznamenání), jekatěrinská mincovna vydávala plnohodnotné vysoké měděné nominály (plity - útesy), dochovaly se tzv. "potěmkinovy" mince (Aurea, 6. aukce, č.205), bylo zavedeno označování nominální hodnoty pro analfabety, zvláštní datování slovanskými číslicemi, jednak dle našeho letopočtu a někdy i od "stvoření světa". Ve druhé polovině 18. století existovala souběžně dvojí měna - vzájemně směnitelné zlaté a stříbrné oběživo a zároveň hojně vydávaná papírová platidla, směnitelná pouze za měděné mince. V první polovině 19. století pak masově ražené platinové mince. Další velkou zajímavostí jsou provinční ražby ve vzdálených nebo právě dobytých oblastech (Sibiř, Gruzie, Pobaltí, Moldavsko, Prusko, Finsko, Polsko). Dále různá nouzová platidla, především známé měděné známky za daň z vousů (borodovyje znaki). Bylo raženo značné množství většinou unikátních zkušebních ražeb, které pak nebyly realizovány a v 19. a ve 20. století byla vydána řada umělecky velmi zdařilých pamětních mincí.
Vedle těchto zajímavostí je ruská numismatika poznamenána ojedinělou negativní světovou zvláštností - tzv. novoděly. Nejsou to falzifikáty ( byly raženy v oficiálních státních mincovnách ), ale zároveň neměly funkci oběživa. Na tomto místě je vhodné citovat nestora ruské numismatiky dr. I. G. Spasského:
"Nepřitažlivá zvláštnost mincovního fondu ruské numismatiky a osobitá zvláštnost v historii ruského sběratelství jsou tzv. novoděly - napodobující převážně vzácné ruské mince, zhotovené na objednávku vysoce postavených sběratelů nebo ministerstva financí ve státních mincovnách. Tato neobvyklá výroba byla v roce 1890, po protestech sběratelů, zakázána. Novoděly jsou osobitým druhem sběratelských mincí. Klient mincovny, doplnivší si svoji sbírku novodělem, věděl, za co ji koupil, avšak při dalším pohybu mince z ruky do ruky často zmizel rozdíl mezi "čestným novodělem" a "nečestným falzifikátem". Často splýval rozdíl mezi tímto novodělem a velmi cennou původní mincí."
Novoděly, mezi ruskými sběrateli také nazývané "novoštempelnyje moněty", byly raženy v petrohradské, jekatěrinburské, moskevské, varšavské a suzuňské mincovně. Nevznikly v době ražby původních mincí a byly určeny výhradně do sbírek, ať již soukromých sběratelů nebo do muzeí či na různé výstavy. Již v průběhu 18. století byly starými razidly dodatečně raženy v omezeném množství některé velice vzácné mince z 16. a 17. století, často existující třeba jen v jediném exempláři (zlaté kopějky, rubl a polupoltinik - čtvrtrubl 1654, jefimky 1655, červonce atd.). Novoděl měděné poltiny - půlrublu 1654 tehdy nevznikl, protože o její existenci tehdy nevěděli. Ve druhé polovině 18. století, v rámci vzpomínkových oslav Petra Velikého, byly původními i nově zhotovenými razidly znovu raženy v různých kovech jeho pamětní medaile.Tehdy vznikly i první hybridní ražby ze starých a nových razidel. Z dochovaných archiválií z r. 1788 je známo, že v tehdejší ještě existující moskevské mincovně se dochovalo 32 kusů starých razidel, které byly rovněž použity k ražbě novodělů.
Osobitý charakter mělo zhotovování novodělů v jekatěrinburské mincovně, specializované především na výrobu mincí z mědi. Jejich ražba začala později, až v roce 1840, neboť před tímto datem bylo nařízeno nepotřebná razidla ničit. V tomto roce vydalo ministerstvo financí příkaz zhotovit kolekci mincí, ražených na Sibiři v letech 1757 - 1840. Rytci jekatěrinburské mincovny vyrobili všechna potřebná razidla, kterými pak byly všechny objednané mince vyraženy. Po vyřízení objednávky byla z příkazu velkokněžny Marie Nikolajevny opět tato razidla zničena.
V roce 1856 ministerstvo opět potřebovalo několik kolekcí jekatěrinburských mincí, tentokrát již od roku 1726, od druhého roku ražby velkých měděných útesů - plit (od kopějky po rubl). Opět řezači kolků zhotovili podle starých mincí obrovské množství razidel všech ročníků jekatěrinburské mincovny a pokud neměli k předloze staré originály, posloužily jim kresby. Razidla již nebyla zničena a kromě řady soukromých objednávek byly ještě v roce 1870 zhotoveny čtyři podobné kolekce mincí jako v roce 1856.
Především ve 2. polovině 19. století získávali novoděly mincí i běžnější sběratelé prostřednictvím administrativního vedení mincoven nebo neoficielně prostřednictvím mincovních mistrů. Ještě volnější způsob získávání novodělů byl u medailí. Dochovanými razidly si každý mohl nechat vyrazit v libovolném kovu kteroukoliv z medailí. V roce 1890 vydalo ministerstvo financí zákaz ražby novodělů. Tím však nekončí historie těchto zvláštních ražeb. Poslední novoděly vznikly za jiných podmínek, po skončení občanské války za komunistické vlády. Bolševici tehdy zoufale potřebovali "tvrdé" valuty a jedním z prostředků k jejich získání byla doražba carských mincí. Vznik 1. světové války ovlivnil ražbu mincí z drahých kovů a tak v roce 1914 bylo proti původnímu plánu raženo pouze 300 exemplářů pamětního gangutského rublu. O rok později byl ražen poslední carský rubl 1915 a ministerstvo financí povolilo vydat pouze 600 kusů. Kolem roku 1927 se na západních numismatických trzích objevily ve větším počtu tyto vzácné mince, prodávané sovětským státem prostřednictvím Sovětské filatelistické asociace. Podle reklamního katalogu této instituce byly tyto mince prodávány v neznámém množství ve třech provedeních (normální ražby, leštěné a v zrcadlovém lesku). Ke stejným účelům byla v květnu 1927 provedena také ražba dochovanými razidly všech měděných zkušebních mincí 1916 a v neznámé době i doražba pamětního rublu 1913 (300 let Romanovců).
Novoděly ruských mincí, ražených do roku 1890, můžeme podle jejich specifičnosti rozdělit do celé řady skupin. Všechny jsou typické vznikem ve státních mincovnách, pečlivou ražbou a jelikož nebyly určeny pro oběh, ale pro muzea či sbírky sběratelů, také výtečnou zachovalostí.Vzhledem k omezenému počtu ražených novodělů jsou téměř všechny vzácné.
Rozdělujeme je následovně:
Mince, ražené dochovanými původními razidly. Většinou nejdou od původních mincí rozeznat. U výtečně zachovalých můžeme usuzovat na možnost novodělů.
Mince, ražené kombinací původního a nově zhotoveného razidla.
Mince, ražené nově zhotovenými razidly podle původních mincí. V některých případech, pokud se originál nedochoval, byla razidla vyryta podle obrázků. Na některých novodělech byla změněna hrana nebo byla ponechána hladká.
Napodobeniny mincí určitého typu, ale i ročníku, který nebyl v dané mincovně ražen.
Napodobeniny mincí určitého typu, ale bez značky mincmistra nebo s jeho iniciálami bez označení mincovny.
Hybridní ražby ražené razidly dvou různých mincí.
Hybridní ražby ražené razidly mince a medaile.
Podvrhy - vymyšlené mince, které neexistovaly.
Mince, ražené původními, ale pozměněnými razidly, např. puncováním nebo v některých případech i dodatečným ručním upravováním.
Mince s upravenou hranou puncováním.
Mince ze stejných razidel s několika variantami hrany.
Některé zlaté mince mají novoděly také ze stříbra a mědi.
Některé stříbrné mince mají novoděly také ze zlata a mědi.
Některé měděné mince mají novoděly také ze stříbra.
Mince ražené ze stříbra měly často kvalitnější zrno než původní originály.
V některých případech byla použita odlišná výrobní technologie. Na novoděly měděných útesů - plit z let 1726-1727 byl použit měděný válcovaný plech, kdežto originály byly raženy na kovářsky vyklepaném měděném plechu.
V předrevolučním Rusku existovala řada soukromých ražeben, pro které bylo padělání starých ruských mincí, vydávaných buď za originály nebo za novoděly, ražené ve státních mincovnách, velmi výhodným artiklem. Objem ražby těchto falzifikátů mnohonásobně převyšoval počty ražených novodělů. Výrobky těchto ražeben jsou vysoké kvality a mnohé sběratele skutečně ohrožují. V posledních desetiletích, v dobách intenzivnějšího styku našich sběratelů s ruskými, se na naše území dostal značný počet těchto "skvostů" ruské numismatiky.
Do této skupiny falzifikátů patří také skupina svým způsobem zajímavých romantických podvrhů. Autoři ruských historických románů ovlivnili falzátory, kteří ve značném rozsahu vyrobili řadu nikdy neexistujících mincí některých význačných historických osobností. Byl to např. rubl carevny Sofie, portrétní rubl J. Pugačeva, měděná mince S. Razina, ruble Petra I. 1702 a 1703 atd.
Termín "novoděl" ve svém širokém významu přešel z ruského jazyka do západní Evropy a Ameriky, kde je sbírání ruských mincí oblíbenou disciplinou. Se zvýšenou poptávkou po cennějších ruských mincích se zvýšil zájem i o novoděly, v současné době přijímané jako cenné sběratelské exempláře. Bohužel, novoděly uváděné v západních katalozích, nejsou někdy skutečnými ražbami oficiálních ruských státních mincoven, ale pocházejí z falzátorských dílen.
Identifikaci novodělů umožňuje dílo V. V. Uzdenikova "Monety Rossii 1700 - 1917", Moskva 1985. Autor ve své publikaci vytěžil všechny fondy Ermitáže, včetně archiválií a různých starých soupisů novodělů. V katalogizační části pečlivě rozlišuje rozpoznatelné termínem "NOVODĚL" a ty, které byly raženy původními razidly a splývají s originály značí pouze písmenem "N". Jediným nedostatkem vynikajícího Uzdenikova díla je rozdílné číslování katalogizační části prvního ruského vydání (1985) a druhého vydání s anglickým textem (1992).
