Zdeněk Nechanický
O existenci nejstarších a nejvzácnějších ruských mincích, nazývaných současníky podle kovů z kterých byly raženy zlatniky a srebreniky, se až do konce 18. století nevědělo. První exemplář, srebrenik knížete Jaroslava (1019 - 1054), objevil v roce 1792 v Kyjevě jakýsi sběratel mezi církevními přívěsky na ikoně. Mince podobného typu byly raženy i ve zlatě a jsou nazývány zlatniky. První zlatnik knížete Vladimíra (980 - 1015) byl zjištěn rovněž v Kyjevě v roce 1796. Vlastnil jej ukrajinský voják, který jej dostal od své matky1). Známější se tyto mince staly po odkrytí depotu zlatých byzantských mincí 10. století v roce 1804 v Pinsku. Mezi nimi bylo několik zlatniků knížete Vladimíra (jiný panovník zlatniky nerazil). Ve dvacátých letech 19. století se objevilo ještě několik srebreniků, které byly z počátku považovány za byzantské. V následujících desetiletích vyvolaly tyto tehdy záhadné mince řadu sporů o jejich původu. Tehdejší historici, zabývající se numismatikou, se přikláněli k názoru, že se jedná o ražby bulharských nebo srbských carů. Vzorem pro zlatniky a srebreniky byly byzantské mince, ale svým primitivním provedením (můžeme použít i termín „barbarizace“) jsou skutečně velmi podobné nejstarším bulharským mincím.
V roce 1852 byl odkryt do současné doby největší depot asi 200 srebreniků (něžinskij klad), který vyvrátil dosavadní názory o původu těchto mincí. S dalšími nálezy ve 2. polovině 19. století bylo získáno dostatečné množství studijního materiálu, který umožnil rozluštění velmi obtížně čitelných opisů. Obtížnost identifikace a přidělení zlatniků a srebreniků Kyjevské Rusi popisuje Spasskij. Domnívá se, že mělce vyražené nebo často nedoražené mince byly raženy bronzovými razidly, které navíc byly často přerývány (zůstávaly na nich fragmenty původního obrazu)2). Způsob ražby je příčinou mnoha variant. Mnohé opisy nebyly dodnes rozluštěny.
Tyto mince byly ve své době důkazem existence a suverenity východního slovanského státu. Přes nesporné stopy byzantských vzorů 10. století nesou tyto nejstarší ruské mince na lícní straně slovanské nápisy se jmény knížat i s jejich primitivními portréty. Na rubu srebreniků je umístěn rodový znak knížat – rjurikovský trojzubec (současná Ukrajinská republika jej používá jako státní znak). Současně jsou tyto mince nejstaršími ruskými písemnými památkami.
Na lícních stranách srebreniků nejčastěji vidíme knížete na trůně (prestol, stol) s opisem ve staroslovanském písmu VLADIMIR NA STOLE. Na rubu je kolem trojzubce opis A SE EGO SEREBRO. Na rubních stranách zlatniků je vyobrazen Ježíš Kristus (podobně jako na tehdejších byzantských mincích) s písmeny IC XC (Jesus Christos)3). Známé jsou mince se jmény pouze tří panovníků: Vladimíra (980 - 1015), Svatopluka (1015 - 1019) a Jaroslava (1019 - 1054). První dva razili své mince v Kyjevě, Vladimír v letech 988 - 1015 a Svatopluk v roce 1018. Jaroslav mincoval v prvních letech své vlády v Novgorodě. Jeho srebreniky jsou nejvzácnější, dochovalo se pouze 11 exemplářů. Existují jejich falzifikáty, zhotovené ve Skandinavii. Podobné srebreniky razil také kolem roku 1070 tmutarakanský kníže Oleg-Michail4).
V Kyjevské Rusi v 10. a 11. století převládala tržní směna a charakter vlastních mincí byl především reprezentační. Nejlépe to dokazuje omezená ražba a metrologie srebreniků, kterou uvádí vědecká pracovnice numismatického oddělení petrohradské Ermitáže M. P. Sotnikovová. Jakost stříbra kolísá od 300/1000 až po 960/l000 a hmotnost se pohybuje mezi 2,2 - 3,8 g. Oběživo s takovou metrologií se jen těžko mohlo tržně uplatnit5).
Zájemce o dnes dražený srebrenik jistě zajímá vzácnost této mince, která u nás nikdy nebyla v prodeji. Výmluvnou informací mohou být údaje M. P. Sotnikovové:6)
Počet známých kusů
Zlatniky Vladimíra 11
Srebreniky Vladimíra (4 typy) 244
Srebreniky Svatopluka 51
Srebreniky se jménem Petros 5
Srebreniky se jménem Petar 12
Srebreniky blíže neidentifikované 3
Srebreniky Jaroslava 6
Srebreniky Jaroslava s latinskou legendou 5
Na závěr uvádím volně přeloženou charakteristiku těchto mincí, kterou M. P. Sotnikovová ve své studii uvádí jako motto:
Jejich původní název není znám. Tyto mince jsou největší numismatickou vzácností,jelikož jich více není a jen velmi málo se jich vyskytuje ve starých sbírkách a v Ermitáži.
1) I. G. Spasskij: Russkaja monetnaja sistema. Leningrad 1970. Str. 47 - 54.
2) Tamtéž.
3) E. I. Kučerenko – D. I. Mošnjagin: Numizmatika ve škole. Moskva 1968. Str. 115.
4) V. V. Zvarič: Numizmatičeskij slovar. Lvov 1975. Heslo srebreniky.
5) M. P. Sotnikova: Itogi izučenia russkich monet X-XI vekov Gosudarstvennom Ermitaže. In: Prošloe našej rodiny v pamjatnikach numizmatiky. Leningrad 1977. Str. 4 - 11.
6) Tamtéž.